Rimmer

Na scéně jsem ho nikdy neviděl. Ale nějak se ke mně prodral houštinami internetu se svými Qejci. Tápání, roztomilá forma, docela logika; lidskosti jako šafránu, ale byla tam. Ostrý vtip.

Dokud nevykouřil žábu.

Pamatuji si jako dnes, když se mi na obrazovace zjevil článek MJMJMJMJMJMJ (který je dobré číst souběžně s následujícím textem).

„Řádky z jiného světa?“ Opravdu? Tak povídej, pohodlně jsme se usadili v křeslech.

Aha, „větší dobrodružství při snaze pochytat svoje prožitky a myšlenky do slov jsem nezažil.“ No, ale to jen proto, že ti tvé myšlenky zcela samovolně tancují, nedokážeš z nich vydedukovat nic podstatného (dodnes!), a nemáš je rád. Plus, dobrodružství se tak nějak celkově bojíš.

„Protože si nevěřím, že poletím nahoru“ Ano, to je problém. Bohužel, řešení jsi si zvolil naprosto debilní.

„Vítej zpátky.“ Ježiš ty jsi tak legrační. Vzpomeň na slova toho, kdo se po tvém hřbetě doopravdy vozí: „Všechno, co je příjemné, má potenciál návykovosti“.

„Prožívám bytí“ ano, nic moc jinýho ti totiž ani nezbejvá, protože všechny ostatní smysly jsou v hajzlu. A zajímavého je na tom přesně co?

„Fyzicky zažívám to, že JSEM“ ne, ty fyzicky nezažíváš, že seš. Ty zažíváš, že seš polomrtvej nebo aspoň fakt dojebanej.

„To je TO něco, o čem se nedá mluvit“ ach, škoda, přeškoda, že sis to nezapamatoval. Už vo tom meleš dokola nejmíň sedm let, a věř mi, je to čím dál tím horší.

„A nedovedeme si to předat“ TVL, tobě ať vypláchnou mozek jakkýmkoliv jedem, je to jedno. Furt se budeš chtít hromadně pářit. Hairy brain. Bobísku, předávání je fakt vopruz, a proto to normální člověk jen velmi vyjímečně dělá z jinýho důvodu, než aby mu někdo „půjčil na hraní svoje genitálie“.  

„Pocit nekonečného motance“ no, dyk to říkám, ty hlavo plná trýzně, hrabe ti slušně.

„Nevím, kde moje vědomí je.“ Tak to já ti řeknu úplně přesně, kde tvoje vědomí je. U tvých myšlenek.

„V Matrixu“. OK. A jak ho budete chtít, pane Cypher? Rare, medium, nebo well-done?

„A to, čemu říkám realita, si moje vědomí jen promítá“ Pane náš na nebíčku, tak tohle jsi Jiří zjistil? To je ÚŽASNÉ. Dcera mi to říká od šesti let. Předtím si myslela, že jsme mimozemšťani, co ji unesli.

„Jestli je existence vězení, kde jsem za trest. Nebo je to lunapark, aby si vědomí mohlo zažít, cokoli chce.“. Ne, Jiříku, existence není ani vězení, ani lunapark. Existence je tvá jediná příležitost dát se kurva trochu dokupy.

„Navěky zacyklený v existenci“, tak pokud to máš takhle, tak to si piš, že ne s úmyslem dobrým. Ale to je jen špína ve tvý hlavě.

„A asi se mám rozhodnout sám. Protože potom můj vesmír takový bude.“. Vida, najednou máme možnost se rozhodovat.

„Najednou cítím obrovskou úlevu.“ Hm, takže ono se ti to vlastně nelíbilo.

„Uvědomím si, že nemám svobodnou vůli.“ jistě, ono taky jak jinak si omluvit, že se válíš po zemi jako prase?

„Pokládám svou dlaň na hřbet šamanovy ruky“ a to je přesně ten moment, kdy ti začalo hrabat.

„Zvracím opakovaně jen trošky žluté tekutiny“ víš, možná lepší se předem trochu nažrat, ono je pak to blití takový produktivnější a tím pádem také uspokojivější.

„Jsem nemluvný.“ Jéžiš. Kéž by ti to bývalo zůstalo.

„tím méně vnímám smrt jako něco špatného“ ty vole, slib, že nakonec nezaložíš sektu, co se hromadně zasebevraždí.

„prožíváme TEĎ“ jo, jasně, a proto taky neustále tančíme kolem ohně a zpíváme halelůja.

Aha, takže „ochromující strach“ ti nakonec pomohl vybrat si to hezké. Dobrý vědět.

„ Z vlastního rozhodnutí!“ šmarjá panno, před chvílí si zas říkal, že svobodná vůle neexistuje. To je nahoru a dolů jak noční košilka nevěsty o svatební noci.

Sorry ale to tvoje věčný kňoustání.... Víš, ono bejt copywrighter fakt není tak strašný, jako třeba muset těžit krvavý minerály.

„Cítím, že ještě nejsem úplně zpátky“. Upřimně ? To my už dlouho cítíme taky.

„Skutečnost. Co to je? Řekněte mi to.“ Hele, kdybych nevěděl, že na svobodnou vůli nevěříš, tak ti snad na to řeknu: „jaký si to uděláš, takový to máš“.

„Poprvé se dívám na video důkladně.“ WTF? No jo, ty ses při tom vlastně natáčel. Can it be any more sick?

„Rozhoduju se, jaký můj trip bude, potom co už je po něm. Jak je to možné?“ ježišikriste, to volá do nebe, jak ty seš blbej. Prostě si pamatuješ jen poslední sen. Jako každej z nás, noc co noc. Boha jeho, maminko, ty to vidíš. Neměly by doprdele ten šaman nejdřív dělat nějaký vstupní IQ testy?

„Happy birthday.“ no neke žes měl ještě ke všemu ten den narozeniny? To musela mít přítelkyně fakt velkou radost.

„Mívám z té síly strach.“ tak to měl kámoš taky, když jeho žena přijela ze zpívání s Věrou Bílu a pak čtrnáct dní furt v zimě votvírala vokna. Ale jí pak hrabat samovolně přestalo.

„Zní to tam takhle.“ Pavarotti by se rozplakal.

„Buď láska.“ Ty buď láska. Zatím seš furt frustrovanej čurin.

„Nemám to blokovat.“ No, a to je přesně ten moment, kdy ses měl ubít antipsychotiky. A to hlavně proto, že na to, co z toho vzešlo, se fakt nedá koukat.

„Hlavním motorem člověka je snaha snížit svou ultimátní samotu.“ Ne, Jiří, TVÝM motorem je snížit TVOU ultimátní samotu. Modří už vědí, že samota je dar, a klidně si vyrazí do společnosti. Prosím tě na kolenou, už se konečně  sebepřijmi, ať z tebe přestanou lézt tyhle krávoviny. Děkuji Ti za celou naši partu.

„ Ale už jak to píšu, cítím, že to píšu jen pro ty, kdo to taky zažili.“

Ehm. Víš... Ono kdyby ti, co to opravdu zažili, se z nějakého záhadného a zcela pošahaného důvodu vůbec obtěžovali ty tvoje slátaniny číst, poslali by tě doprdele. Jako se doprdele, aspoň co já vím, vždycky posílali, a doufám, že i nadále posílat budou, všichni postripoví bláboliči.

1https://www.wired.com/2009/09/fmrisalmon/

2https://youtu.be/yVpNyy1N_Iw?si=JM4-AHgVu2QDjqOc

3https://www.youtube.com/watch?v=TWEp_Z9gLCo