Že si náš další probuzenec, Hulibrk, rád zahulí pořádné brko už v jednu odpoledne a v jeho hlavě se pak rodí všelijaké nápady, to je zřejmé nejen z obsahu, ale pohříchu i z formy jeho přihlášky do Pirátské strany. Ovšem už v letech, kdy většina dnešních zájemců o psychedelika ještě tahala kačera, byl už Hulibrk expertem na duchovní probouzení, advokátem přímého poznání a agentem sbírajícím v daleké Indii kompromitující materiály na sveřepého skřeta Jiřího Vacka, českého ekvivalenta Charlese Montgomeryho Plantageneta Schiklgrubera Burnse. Nicméně, žil v podstatě poklidným občanským životem, vyráběl poslouchatelné večerní pořady na ČRo2 a ve volném čase konzumoval svou gateway drug Rudolfa Skarnitzla, na jehož přednáškách jsem ho vídával sedět, ať už v první řadě, nebo rovnou po boku starého, mírně zmateného pána.
Jenže noc je dlouhá, chodba studená a cesty černou tmou jsou nevyzpytatelný. Turning pointu, tedy bodu, odkud není návratu, bodu, který se stal osudným i dvěma astronautům na planetě Allucinor
, když už nedokázali gravitaci překonat, dosáhl Hulibrk v květnu roku 2018.
„To je zlom v mém hledání a nečekaný zvrat“, vyznává se posluchačům v osmé minutě prvního dílu svého - ne tak úplně kerouackovského - opusu magnum Na cestě. Na plátně jeho poněkud debilního snu se totiž objevuje Rimmer. Hulibrk na jeho stand-upu „sedí a zírá“: „On těm lidem říká Pravdu a oni se tomu smějí“.
Téhož roku už v podstatě nevyhnutelně založí ještě dalšího dekla v podobě shlédnutí filmu Filipa Záruby Bufo Alvarius, v němž se nejeden z účastníků procesu intoxikace žabím jedem svíjí na zemi a křičí „láska voe, ty píčo!“. Po nějakých tanečcích (díly 2-4) se tak Hulibrk celkem předvídatelně rozhodne otravu žabím jedem podstoupit. Přejděme proto rovnou k popisu jejího průběhu v pátému dílu.
Je dobré si všímat, co se zrodí v hlavě psychonautů, když se násilně ocitnou jako Neo na prázdné bílé pláni
(v metafoře Matrixu „konstrukt“, „zaváděcí program“). Hulibrkovo vyvrcholení, jeho „kosmický cumming out“, jej vrhá přímo do láskyplné náruče Nejvyššího, se kterým je zároveň sjednocen. Lze se jen domýšlet, že koitálně. V oné náruči si následně miminkovsky hoví a nadto je jako sprchou omýván zlatým deštěm Odhaleného Vědomí. „Happy birthday every day“, přeje mu bývalý feťák Octavio, dnes prorok halucinogenních ropuch, “the Pied Piper of toad”, alias Krysař z Anáhuacu. Stejně jako Rimmer si Hulibrk na památku a pro potřeby zpětného „výzkumu“ pořizuje záznam svého hrůzou přeplněného svíjení, kašlání, smrkání a funění.
Fatální výsledek experimentu se nevyhnutelně dostavuje hned v zápětí:
„Není pravda a lež. Cokoliv řeknu, je SPRÁVNĚ. Cokoli udělám, je SPRÁVNĚ. COKOLIV JE SPRÁVNĚ. Protože to neříkám já. Věci se dějí v jakési režii/nerežii vědomí.“.
Take me Jesus. Ta otázka "budeš blinkat?" byla na mě? Jestli tahle ropuška umí něco dokonale, tak je to totální morální korupce. A co nezvládl žabí jed, to následně doklepne Rimmer, Sam Harrisův český megafon.
Zase ale, nikdo si nedovedeme představit, jaká ohromná úleva zaplaví mysl (= ego) těchto celoživotně frustrovaných deprivantů po požití 5-MeO-DMT, heroinu mezi entheogeny, když se alespoň na chvíli zbaví svých sžíravých midráků a trýznivé zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí a činy. O něco líp si lze představit (protože jsme teď toho svědky), s jakou vehemencí nás následně budou přesvědčovat, že ten jejich úlet je to samé, co prožili největší zřeci minulých dob lidského rodu. Tento trotl se například zhlédl v prožitku smrti šestnáctiletého Venkataramana Iyera.
V samém závěru dokuseriálu se totiž Hulibrk na poslední chvíli snaží zlegitimizovat své blouznění úryvkem z rozhovoru s Annamalai Swámím, žákem Ramany Maharšiho. Co na tom, že v Godotově knize Žít podle Bhagavána nebohý, Hulibrkem využitý a zahozený Annamalai Swámí popisuje, jak Ramanovi Mahašimu položil otázku, zda je vhodné užívat výtažky z konopí. Ramanu Maharšiho to srdečně rozesměje a začne parodovat jedinou mantru indických "svatých" mužů, kterou jsou po vykouření obřího chillumu ještě schopni odrecitovat: „Ánanda, Ánanda! (Blaho, Blaho!)“. Škoda, že je Hulibrk z vlastního rozhodnutí tak nepozorným čtenářem.
Abych ověřil svou teorii, že Hulibrkova sádhana went south, provedl jsem tuším koncem roku 2019 malý experiment. Zaregistroval jsem doménu prometheomys.cz, na kterou jsem umístil mystifikační informační web o veřejnosti dosud neznámém psychedeliku extrahovaném po staletí osetskými šamany z ejakulátu samců endemického kavkazského hraboše s latinským názvem Prometheomys schaposchnikowi (long-clawed mole, voe), které se mi – údajně - podařilo za svých cest na kavkazské hory získat. Jednou jsem totiž opravdu cestoval po Severní Osetii s biology, kteří se usilovně snažili alespoň lebku vzácného Šapošnikova najít, což bylo nezapomenutelné, i když dosti otravné.
Hlavním, mnou smyšleným účinkem drogy bylo, že prodlužuje mezery mezi jednotlivými myšlenkami. Ihr Führer by sice proti mezerám protestoval (podle něj musí myšlenky navazovat pěkně jedna na druhou, a cokoliv mezi tím je stupor), nicméně Hulibrk byl naprosto unešený. Když může hulit žábě (pardon, žábu), proč ne hrabošovi? Hned mi dal své telefonní číslo (končí 681) a domluvil si se mnou předání drog ve Fantově kavárně na pražském Hlavním nádraží. Bohužel mi jakožto mimopražskému tenkrát ujel vlak, jinak bych mu byl malý plastový sáček s kuličkami homeopatik, které jsem potají uzmul své ženě, předal a on by ho byl jistě požil (sic!).
Škoda, že se to nepovedlo. Možná by pak byl Hulibrk ještě probuzenější. Místo toho se během naší poslední interakce v říjnu roku 2023 na FB veřejně svěřoval, jaké obtíže mu dělá potlačit svou neodolatelnou touhu přidávat radostné tančící smajlíky k fotkám předškolních dětí zavražděných a rozemletých, případně zmrzačených na kaši masa a krve kobercovým bombardováním Gazy. Stal se ode dne nula jedním z nejaktivnějších českých facebookových šiřitelů izraelských lží o dětech s uřezanými hlavami, dětech v troubě a dalších nesmyslů izraelské válečné propagandy. Pokud vím, z všobjímající náruče čirého vědomí diriguje na sítích šíření genocidních dehumanizačních názorů a whitewashing izraelského psychopatického vyvražďování celého národa dodnes. Není proto vyloučené, že pokud se v budoucnu vydáte na Blízký východ, narazíte na něj na rivéře postavené na masových hrobech v nějakém Trumpově Gaza Strip Gay Baru. Jestli o takové setkání stojíte nebo ne, to už je na každém.
Čtrnáctého dubna roku 1950 proletěl nad indickým subkontinentem ve 20:47 meteor zcela jasným směrem. Bohužel, jak zde názorně vidno, i to bylo prd platné.